Přemýšlím Žiju

Trestání rodiče rodičem

Mojí zásadní výchovnou metodou, kterou aplikuju velmi často, je trestání rodiče rodičem. Pokud vám to zní povědomě, mám to od Járy Cimrmana, který používal zásadu trestání učitele učitelem. V podstatě šlo o to, že za prohřešky svých žáků se trestal Cimrman sám. Předpokládal, že žáci mají mít svého učitele rádi a má jim být líto, když trpí.

Moje dítě za ty roky svojí existence dost dobře vymakalo, jak mě tyranizovat. Drzost. Drzost plus blbý ksichty. Drzost krát neplnění povinností. Drzost na druhou. (Jo, v matice je fakt dobrá.) Špatné známky ale zároveň velmi rychlé odpovědi na každou mou otázku. Pozdní příchody domů. Nezvedání telefonu a naopak visení na telefonu po všeeeeechen volný čas. Zapomenutý pomeranč ve školní tašce. Přes prázdniny. Ztracené klíče 3x za dva dny. Ztracený mobil a drzá odpověď na všechno.

Takže se trestám.

Těšili jste se do kina? Smůla! Pětka z diktátu!
Těšili jste se do zoo? Ani prd! Dítě místo ve 4 přišlo v půl 6 a ještě nechalo v hlasové schránce rozzuřený vzkaz, že za to můžete vy! No jasně!
Těšili jste se na něco za hranicemi vchodových dveří?  (dosaďte si)

Když se teda dítě nechová podle toho, jak jsem ho vychovala (nebo se aspoň snažila), musím se potrestat. Je to totiž tak nějak vedlejší produkt trestu pro dítě. Většinou to dopadá tak, že sedíme doma a jsme obě vzteklé. Je potřeba si najít zábavu na těch několika metrech čtverečních. Teda vlastně ne zábavu! Tu si nezasloužíme! Pracovat se bude. Tak.

Takže se luxuje, vytírá, utírá prach, myje, vaří, pere, žehlí. Dítě se u toho pohybuje rychlostí šneka, který chodí o holi. Takže si vlastně nevšimnete, že ten prach u sebe v pokoji utírá už… Hodinu? Co tam sakra dělá hodinu? Ten šmejd  Ona si tam hraje s legem??!!! Takže zase jsem potrestala tak maximálně sama sebe.

Napsat komentář