Žiju

Jak používat diář DOLLER jinak

 

Diář mě provází už od střední školy. Napřed v tom nejmenším možném kapesním formátu, kam jsem si potřebovala zaznamenat narozeniny, menstruaci a domácí úkoly (jo, přesně v tomhle pořadí byla ta důležitost 🙂 ). Po té přes formát A5, A4 až ke google kalendářům, kterých mám asi 5, některé sdílené. Co se týče plánování a organizování vlastního času mám tedy zkušenosti asi patnáctileté.

V roce 2015 jsem narazila na DOLLER – hrozně moderní a hipsterskoanarchistický diář, který můžete začít kdykoliv v roce a vyplňujete si sami měsíce, dny. Sami si také stanovíte cíle. Roční, měsíční, týdenní i denní. Plánovat si můžete den od 6ti do 23hodin. Nastavíte si sami také motivaci, sami si každý měsíc zhodnotíte pozitivy, negativy a můžete si napsat i to, co máte zlepšit.

Já jsem diář použila trochu netradičním způsobem. K plánování se mi totiž daleko lépe hodí google kalendář, který do mě bude bušit notifikacemi tak dlouho, dokud úkol nevykonám.

 

Vzorová dvoustránka DOLLERU.

DOLLER jsem použila jako deník. Jako přehled toho, co jsem opravdu ten daný den udělala. Jak dlouho jsem pracovala. Jak dlouho jsem nakupovala online. Jak dlouho jsem kecala s kámoškama na FB. Jak dlouho jsem koukala na filmy a poslouchala hudbu. A četla. Vše hodinu po hodině. Tenhle nápad není nový, už jsem o využití času psala jednou práci do školy. Pozorovala jsem se týden, jak pracuji a kolik času trávím online prokrastinací. Pak jsem vypnula všechny sítě a jen týden pracovala. Bylo to vlastně 14 dní. Všechno jsem si zapisovala. Následně vše zhodnotila dle dat i pocitově.

Teď jsem takový projekt aplikovala rok. Akorát jsem si nezakazovala prokrastinaci. Ani sítě. Ani vlastně nic. Jen jsem si psala stručný přehledný deník. Hodinu po hodině. A vyhodnocovala.

Co mi z tohohle ročního zapisování vyšlo?

  1. kolik času jsem ve skutečnosti produktivní, kolik času trávím zbytečnostmi a kolik času mám na koníčky
  2. které věci skutečně dělat musím (chodit do práce, nakupovat potraviny, vařit, uklízet, psát úkoly…) a které fakt dělat nemusím
  3. kolik času trávím koníčky a kolik jich vlastně mám
  4. kolik času trávím prostým výplachem mozku
  5. jak moc kulturní člověk jsem (co se týče knih, filmů a hudby)

A v neposlední řadě mám vždy kam sáhnout pro hezké vzpomínky (někdy i pro ty špatné)… Znáte třeba takový ten pocit „Já už ani nevím, kdy jsem naposledy dělala něco pro sebe… Kdy jsem si něco hezkýho koupila.. Kdy jsem šla do kina na film.. Kdy jsem byla s holkama na kafi…“ Atd. Tak už si to nemusím říkat a dolovat složitě z paměti, protože DOLLER to ví za mě.

Na následující rok mám s DOLLERem taky svoje plány. Doufám, že náš další společný výsledek bude taky minimálně na článek 🙂

 

 

Napsat komentář